Barvy na vlasy a jejich historie

První civilizací, která vyzdvihovala extravagantní módu byla ta egyptská. Egypťané byli velmi schopní v oblasti líčení a vlasových úprav. Staří egypťané byli také prvními, kdo při zkrášlování a náboženských rituálech využíval vlasovou kosmetiku. Prastaré záznamy dokazují, že muži i ženy si vlasy, kůži i nehty barvili směsí lesních plodů, kůry stromů, minerálů, hmyzu, ořechů, bylin, listí a dalších ingrediencí. I přesto, že stínování očí byla nejoblíbenější kosmetickou praxí, henna (barva získávaná z listů keře) byla tehdy používána pro barvení vlasů do červena - a stále je. První zaznamenané využití henny jako barvícího prostředku se datuje až do 15. století př. n. l. Vykopávky z egyptských hrobek také odkryly hřebeny, kartáče, zrcadla a břitvy vyrobené z mědi a bronzu. Kadeřnictví bylo pro egypťany, kteří rádi nosili extravagantní účesy i paruky, uměním. Egyptské i římské ženy byly známé tím, že své vlasy barvily kombinací hlíny, vody a slunečního záření. Krása a péče o vlasy byla mnoha kulturami považována za velmi důležitou součást společnosti.

Během zlatého věku Řecka (500 př.n.l.) byla vlasová stylistika jedním z velmi rozvinutých umění. Kadeřnické služby byly v Římě představeny kolem roku 300 př.n.l. Ženy používaly barvy na vlasy aby ukázaly své společenské postavení. Šlechtičny své vlasy barvily do červena, střední třída nosila blond vlasy a chudé ženy vlasy černé. Kadeřnictví a holičství nabývalo na své důležitosti a časem se stalo součástí zdravého životního stylu. Během středověku bylo kadeřnictví a medicína na anglických univerzitách vyučovány společně. Když papež Alexandr III. zakázal duchovním prolévat krev, byli to právě holiči, kteří byli přizýváni k operacím.

V období renesance byl na zevnějšek kladen veliký důraz. Vlasy byly pečlivě zdobeny ornamenty, ženy nosily různé účesy. Teprve okolo roku 1450 se holiči přestali zabývat chirurgií a chirurgové již nesměli působit jako holiči. 19. století zaznamenalo v oblasti vlasové kosmetiky veliké změny. V roce 1875 vynalezl Marcel Grateau první žehličku na vlasy a zároveň také kulmu. Ve 20. století již bylo kadeřnické umění dostupné všem třídám společnosti.